Už od narození mám větší bříško a za roky svého dětství a puberty jsem nosila hlavně trička a svetry ve velikosti, které ho aspoň trochu “zamaskovali” a abych ho nedala tolik na obdiv.
Až posledních měsících sem si uvědomila, že na větší velikosti není nic špatného a začala jsem hledat to co se mi líbí a oblékat si to co bych chtěla. Jsem ráda, že jsem v sobě našla odvahu oblékat se podle sebe a snad v budoucnu najdu odvahu na to, abych celý svůj život žila jen podle sebe a nepodléhala názorům ostatních.
Stále ze stran své rodiny poslouchám narážky, i když jsou mířeni třeba ve vtipu. Neuvědomují si jak mě to trápí a říkat jim to nebudu. Nechci aby se cítili špatně a já sem dost silná na to, abych jejich narážky přešla.
Velice často mám hlavu plnou snů o tom, co bych chtěla stihnout do doby než se ze mě stane něčí manželka a matka jeho dětí i o tom, co bych chtěla se svými dětmi dělat. Přece jen život nekončí v okamžiku kdy se žena stane manželkou a matkou.
Sním o věcech, které bych chtěla změnit. O domku ve kterém bych chtěla žít a o zemích které bych chtěla navštívit.
Tenhle blog bych chtěla mít jako místo, kde budu moc psát o věcech, které mě zajímají a které se mi líbí. O všech mých snech ať už nemožných nebo reálných, protože jsem neuvěřitelný snílek. O mých změnách jak bytostní tak v šatníku. O mé oblíbené kosmetice a o pokusech se hezky líčit a cítit se jako hezká žena, kterou jsem i kdyby to třeba ostatní neviděli.
Už se nechci schovávat v koutě s být neviditelná!
V mém věku už je vážně potřeba, abych přestala dát na názor svého blízkého okolí. Musím se přestat bát žít po svém a je načase, abych dala přednost tomu co je dobré pro mně a mou budoucnost.
Přestaňme žít podle ostatních, žijme podle sebe. Už je čas….
… stát se hrdinkou svého vlastního života a nebýt ta druhá.
