Dům snů 2.část (přízemí)

  Už od malička mam jasné, že za žádných okolností nechci mít každý pokoj jinak barevný. Toho jsem si užila s mámou a sestrou, které jsou schopné každý půl rok malovat na jinou barvu (žlutá, modrá, oranžová...).

  Podlahu bych chtěla dřevěnou, ale pravděpodobně bych sáhla po levnější variantě. Každopádně bude tmavá, aby byla v kontrastu se světlými zdmi (bílé nebo světle béžové) a co se týká koberců, tak budou jen na určitých místech (u postele, gauče, v šatně...). Přijde mi nepraktické mít celoplošně položený koberec, když mám psa a v budoucnosti děti.

 Na barvy však nezanevřu jen je chce použít v menším množství, jako jsou nejrůznější doplňky. Nic velkoplošného (max. obrazy). Protože ne se vším se to má přehánět a mít všechno v bílé je šílenství. 

  Když projdete hlavním vchodem ocitnete se v předsíni s chodbou, která by směřovala dál do domu. Chodba by nebyla ani příliš dlouhá, ale ani krátká. V předsíni by byli schody do patra. Ještě si nejsem jistá, jestli na ně dám koberec nebo ne, ale to se rozhodne časem.

  U schodů by byla lavice kvůli pohodlí při obouvání a pod schody by byla zabudovaná místnost na ukládání zrovna nošených bund a botník.  Do místnosti bych odkládala i vysavač, mop a podobné, aby to nikde jinde nepřekáželo a přitom to měla po ruce.

  Po odložení projdete chodbou až dorazíte na konec, kde se musíte rozhodnout jestli jít do pravých nebo levých dveřích (žádné malé, ale na způsob dvoukřídlých). Řekla bych vám, abyste šli doprava a udělali si pohodlí v obýváku.

  V obýváku by vévodil funkční krb umístěný mezi okny, na kterém by byla římsa dostatečně velká, aby se na ní dali dát fotky, vázy s květinami nebo svícny. Nad tím by bylo zavěšené zrcadlo, který navodí iluzi většího pokoje. 

  Ještě nevím jestli pořídit gauč s křesly a nebo koupit dva gauče, ale každopádně chci mít dostatek prostoru na sezení, protože nemam zrovna malou rodinu a někdy se stane že naši psi chtějí sedět na gauči s námi a mazlit se.

  I přesto by byl nejspíš pod oknem větší pelíšek s hračkami, aby měla Julie své místo i někde jinde.

  

 

  Na druhé straně by byla velká kuchyně s velkým oknem podél kterého by byla lavice a jídelní stůl. Chci aby byl dostatečně velký, když přijdou na večeři partnerovy kolegy s práce nebo rodina na oslavu narozenin či Vánoc.

  Kuchyňská linka je s dostatečně velkou plochou na přípravu pokrmů, sporák s digestoří, velký dřez a dostatek úložného prostoru. Ve správně kuchyni nesmí chybět spíž a proto i já ji chci. Vždy sem ji chtěla.

  I přes velký dřes bych chtěla mít myčku, kterou jsme nikdy doma neměli. Jelikož sem líná na mytá nádobí, tak by se mi hodila. Nejspíš by byla zabudovaná v kuchyňském ostrůvku a na druhé straně by byli barové židličky, aby si se mnou při vaření mohli povídat a nemuseli by křičet od stolu.

  V přízemí samozřejmě nesmí chybět toaleta, s umyvadlem, aby každá návštěva nebo i my neběhali do patra, aby se vykonala potřeba.

Dům snů 1.část

  Chci se s vámi podělit o svůj větší sen a to o můj dům snů.

  Asi každý má už jasné v jakém prostředí chce strávit svůj život, pokud mu to okolnosti dovolí, V téhle době už mám vymyšlené jak by dům měl vypadat zevnitř i z venku. Bohužel mam strach, že se to nesplní, ale to mi nevadí. Nebrání mi to ve svém snění.

  Můj snový dům bych zjevem zařadila spíše do Amerického stylu historických domů než do klasicky českých. Domy se kterými se denně setkávám se mi jednoduše nelíbí a raději bych se jim co nejvíc vyhnula.

  Když sem tenhle obrázek našla, vyrazil mi dech a moc dobře jsem věděla že tohle je on. Tohle je dům mých snů. Jediné s čím si nejsem úplně jistá je barva obložení (či omítky), protože zelená není moje úplně oblíbená barva.

  Moc se mi líbí myšlenka mít verandu, kde bych si mohla sednout na zavěšenou houpačku, popíjet teplý čaj a číst si knížku nebo jen sledovat psa pobíhajícího na zahradě. Z jedné strany bych chtěla mát květiny nebo ozdobné keře a z druhé třeba bylinkovou zahrádku.

  Chtěla bych mít větší zahradu, aby na ní bylo dostatek místa jak na odpočinek, setkání s rodinou a na pěstování domácích jahod a zeleniny. Samozřejmostí jsou ovocné stromy, protože co by to bylo za zahradu bez třešní, jablek a hrušek? 

  Mým velkým snem je mít na zahradě zahradní domek, ale spíš takový jako je na obrázku. Přijde mi to skvělé řešení mnoha věcí - můžete si tam sednout s kamarádkou na čaj (víno), utéct tam před stresem, číst si tam nebo blogovat (pokud tam dosáhne signál wifi).
  Dokonce by to bylo dobré v době, když už bych měla děti. Dát tam víc polštářků a úložného prostoru pro hračky a děti si tam mohou hrát, když bude sluníčko hodně pálit nebo by si tam mohli pít kakao když by vylezli z bazénu.
  Podle mně je to prostě nutnost!

  U nás v rodině se hodně rádo griluje a tak mě napadlo jak to udělat? Jednoduše postavili bychom si zděný gril, kde je kombinace obojího (otázka je kdo by to stavěl). Myslím, že je to praktické, protože se tam může v klidu udělat oheň na opékání buřtů a zároveň by tam byli zářezy, kam by se dali dát mříže na grilování masa.

  Cestičky bych chtěla mít buď sypané štěrkem nebo s velkých kusů kamenů a rámovali je květiny, protože je miluji. Problém je, že pěstovat moc neumím ale chybami se člověk učí. Chtěla bych mít na zahradě hlavně růže a tulipány protože pro ty mam slabost, ale spíš tam zasadím ty které se mi budou líbit. Květiny jsou prostě květiny.

Můj názor na náboženství

Ahoj,

 Před několika týdny mě zastavila postarší paní, která si se mnou chtěla popovídat o Bohu, bibli a apokalypse. Zároveň mě chtěla pozvat do jejich kostela. Neměla sem sebemenší problém s ní mluvit o Bohu i o bibli, i když jsem ji nikdy nečetla. Když ale přišel hovor na apokalypsu, naštvala jsem se a se slušným rozloučením jsem od ní odešla.

 Mluvit o tom, že být zachráněni mohou být jen ti co docházejí pravidelně do kostela, studují bibli a snaží se žít bez hříchu mi přijde hloupé. Přijde mi hloupé odsuzovat ostatní ze jejich odlišnost a za jejich hříchy (pokud se tedy nejedná o hřích typu znásilnění, vražda atd.).

 Několikrát jsem slyšela, že křesťané mluví o tom, že jsme všichni děti Boží a že jsme stvoření podle jeho představ. Pokud je to pravda, tak proč mám odsuzovat jinou lidskou bytost za odlišnost?

 V Bibli se píše: “Miluj bližního svého jako sám sebe…” a já jako svobodný a inteligentní člověk mám právo si to vyložit podle sebe.

 A víte jak si to vykládám?

 Pro mě osobně to znamená, že se ve svém životě nebudu nikoho slepě odsuzovat jen proto, že se mi to někdo snaží nakázat. Nebudu odsuzovat svobodné matky, ženy po potratu, homosexuáli, bisexuáli, transexuáli, lidi s odlišnou barvou pleti a náboženstvím jen proto že mi to někdo snaží nakázat.

 Pokud někoho odsuzuji není to kvůli náboženství, barvě pleti či sexuální náboženství, ale kvůli tomu že se mi zprotivili jejich postojem vůči něčemu nebo pokud nesouhlasím s jejich názory.

 Je pravda, že každé náboženství má své pro a proti a je zbytečné se k tomu vyjadřovat už kvůli tomu, že takovýchto diskuzí existuje nepřeberné množství. A je jen na každém člověku, aby si vybral v co bude věřit i jaký názor si udělá.

 Abych předešla otázkám, nejsem tak úplně věřící a ani nejsem ateista. Během let jsem si uvědomila, že věřím že nad námi někdo bdí a stejně tak věřím na duchy, magii,, posmrtný život, čarodějnice a tak podobně. Možná je to šílenství, ale každý je svým způsobem šílený.

 I přesto jsem odhodlaná tomu nepodlehnout, i když to může být sebe víc lákavé. Snažím se to brát v rozumné míře, protože jsem přesvědčená že je možné skloubit víru a racionální mysl.

 Myslete si o mě co chcete, ale tohle je o můj osobní názor a nikomu to nevnucuji. Chtěla sem o tom jen s někým podělit. Třeba se mnou někdo nebude souhlasit nebo bude, ale každý má přece právo mít svůj vlastní názor. Není důvod se o tom dál rozepisovat, protože existuje nepřeberné množství. Jen sem se chtěla o svůj názor podělit.