Myslíte. že je v dnešní době lehké získat sebevědomí?
Není, vůbec.
Já sem se před nějakou dobou rozhodla, že přestanu být tou šedou myškou a začnu být taková jaká sem vždy chtěla být, ale…
Vždy je tu nějaké ALE.
Z každého koutku na mě (a na ženy celkově) vykukují ženy s dokonalou postavou, krásným úsměvem a s prací snů. Vím, že nikdy neříkají: “Musíš být jako ona!” nebo něco jiného v tomhle stylu.
Avšak každá a já nejsem výjimkou si řekneme, že jako ona chci vypadat a chci mít její sebevědomí. Pak nastane krize, když se postavím před zrcadlo a praští do mě realita - vlastně nejsme takové jaké jsme si mysleli.
Když si uvědomím tuhle realitu, začnu být smutná z toho že moje přání ohledně vzhledu nejsou realitou. Svědomí, které sem na krátko získala znovu klesne pod bod mrazu a já zase na sebe začnu být hnusná a začnu mít strach.
Velký strach.
Mám strach ze dvou věcí - mít se ráda a připustit si, že jsem vlastně hezká.
V jednom okamžiku u mě nastal zlom, kdy sem si řekla že už toho strachu mám plný zuby. Udělala sem za sebou tlustou černou čáru a jsem plně odhodlaná vykašlat se na to, co na můj vzhled říká svět a prostě budu se mít ráda.
Na tom není vůbec nic špatného!
Trvalo mi si uvědomit, že když začnu žít svůj život tak já chci, budu skutečně šťastná. Co na tom, že jsem trochu oblejší, nemam dokonalou pleť nebo bílé zuby?
Nemám zapotřebí být jako modelky a herečky na předních stranách časopisů. Ony jsou to vlastně ženské, které se nebáli jít si splnit své sny i přes dřinu, kterou to jistě stálo.
Myslím si, že bude trvat než docílím toho, abych měla zdravé sebevědomí, ale jednou ho mít budu a já si na ten okamžik počkám. A pokud ten okamžik nepřijde? Svět se kvůli tomu nezboří.
