středa 6. ledna 2016

Můj názor na náboženství

Ahoj,

 Před několika týdny mě zastavila postarší paní, která si se mnou chtěla popovídat o Bohu, bibli a apokalypse. Zároveň mě chtěla pozvat do jejich kostela. Neměla sem sebemenší problém s ní mluvit o Bohu i o bibli, i když jsem ji nikdy nečetla. Když ale přišel hovor na apokalypsu, naštvala jsem se a se slušným rozloučením jsem od ní odešla.


 Mluvit o tom, že být zachráněni mohou být jen ti co docházejí pravidelně do kostela, studují bibli a snaží se žít bez hříchu mi přijde hloupé. Přijde mi hloupé odsuzovat ostatní ze jejich odlišnost a za jejich hříchy (pokud se tedy nejedná o hřích typu znásilnění, vražda atd.).


 Několikrát jsem slyšela, že křesťané mluví o tom, že jsme všichni děti Boží a že jsme stvoření podle jeho představ. Pokud je to pravda, tak proč mám odsuzovat jinou lidskou bytost za odlišnost?


 V Bibli se píše: “Miluj bližního svého jako sám sebe…” a já jako svobodný a inteligentní člověk mám právo si to vyložit podle sebe.


 A víte jak si to vykládám?


 Pro mě osobně to znamená, že se ve svém životě nebudu nikoho slepě odsuzovat jen proto, že se mi to někdo snaží nakázat. Nebudu odsuzovat svobodné matky, ženy po potratu, homosexuáli, bisexuáli, transexuáli, lidi s odlišnou barvou pleti a náboženstvím jen proto že mi to někdo snaží nakázat.


 Pokud někoho odsuzuji není to kvůli náboženství, barvě pleti či sexuální náboženství, ale kvůli tomu že se mi zprotivili jejich postojem vůči něčemu nebo pokud nesouhlasím s jejich názory.


 Je pravda, že každé náboženství má své pro a proti a je zbytečné se k tomu vyjadřovat už kvůli tomu, že takovýchto diskuzí existuje nepřeberné množství. A je jen na každém člověku, aby si vybral v co bude věřit i jaký názor si udělá.


 Abych předešla otázkám, nejsem tak úplně věřící a ani nejsem ateista. Během let jsem si uvědomila, že věřím že nad námi někdo bdí a stejně tak věřím na duchy, magii,, posmrtný život, čarodějnice a tak podobně. Možná je to šílenství, ale každý je svým způsobem šílený.


 I přesto jsem odhodlaná tomu nepodlehnout, i když to může být sebe víc lákavé. Snažím se to brát v rozumné míře, protože jsem přesvědčená že je možné skloubit víru a racionální mysl.

 Myslete si o mě co chcete, ale tohle je o můj osobní názor a nikomu to nevnucuji. Chtěla sem o tom jen s někým podělit. Třeba se mnou někdo nebude souhlasit nebo bude, ale každý má přece právo mít svůj vlastní názor. Není důvod se o tom dál rozepisovat, protože existuje nepřeberné množství. Jen sem se chtěla o svůj názor podělit.

Žádné komentáře:

Okomentovat